Čas platí i pro prezidenty a nejinak je tomu i u prezidenta Šachového svazu České republiky, doktora Igora Němce, který v pondělí oslaví padesátiny.
„Šachy jsem se naučil asi v deseti letech a mým prvním průvodcem ve světě šedesáti čtyř polí byla moje maminka. Tehdy mně zaujalo nejvíce to, že jsem najednou hrál hru, kde nejde jenom o štěstí ve hře,“ říká současný předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů a zároveň také odhaluje kořeny šachové tradice v jeho rodině.
„Až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že naše babička byla vyhlášená šachistka ve svém okolí, ale hrála to jen rekreačně.“ Rodina byla pro Igora Němce a jeho budoucí nejenom šachové názory skutečně určujícím faktorem. Dědeček budoucího poslance a ministra prožil 1. světovou válku jako legionář kompletně v Rusku a po příchodu domů nastoupil do nové československé armády, kde dosáhl až na hodnost brigádního generála. Po nástupu okupace prošel koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu, kde se dožil osvobození americkou armádou. Ani otec doktora Němce nebyl zvyklý stát v poklidném závětří. Za 2. světové války byl členem odbojové organizace Zpravodajská brigáda Obrany národa a v roce 1945 se aktivně účastnil bojů Pražského povstání. Po válce získal doktorát fi losofi e, v roce 1968 vydal své životné dílo „Staročeský slovník“, ale o dvanáct let později byl z ideových důvodů direktivně vyřazen z kategorie vědeckých pracovníků. Posbíral a upravil také zápisky svého otce generála Němce do knihy Návraty ke svobodě. „Můj dědeček, který má v Kosově Hoře jako čestný občan pamětní desku, neměl ze své slávy nikdy nic,“ říká Igor Němec. „On i můj táta mne učili, že kvůli tomu, co děláme pro svou zemi a její svobodu, nemusíme na sebe ukazovat. Je to jen naše povinnost. Snažím se k tomu vést i své děti,“ dodává.
Současný prezident Šachového svazu České republiky vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor numerická matematika, a získal titul RNDr. To mě svádí k tradiční otázce ohledně spojení šachů a matematiky. „Ze své praxe si myslím, že bych mohl statisticky doložit, že častější je výskyt hudba-šachy než matematika-šachy,“ říká Igor Němec a pokračuje: „Protože jsem člověk, který zpívá jenom v sebeobraně, tak díky tomuto srovnání jsem pochopil více, o čem asi muzika taky je. Taky, když se mně někdo zeptá, co jsou pro mě šachy, tak někdy odpovídám: To, co pro jiného hudba. Ale abych neodbíhal od otázky. Matematiky určitě přitahuje na šachu logika. Šachy vlastně učí každého psát počítačový program a to tak, aby vždy ‚svítilo světlo na konci tunelu‘. Jinými slovy, aby se člověk ovládal a nevydal se po cestě, která je pěkná, efektní, ale nikam nevede.“ A ještě jeden důvod podle oslavence pojí šachisty a matematiky: „Ještě snad existuje prozaičtější důvod, proč si myslím, že matematika přitahují šachy. Když se mě ptali, proč jsem šel studovat matematiku, tak jsem často odpovídal, že mě fascinovalo, že to je studium, kde potřebujete jenom papír a tužku. A v tom jsou šachy hodně podobné.“
Do roku 1987 působil Igor Němec jako specialista na numerické metody na Fakultě všeobecného lékařství University Karlovy a jeho domovem byla katedra nukleární medicíny, pak ale přešel do společnosti Meta, která se zabývala výrobou softwaru. „Šálek kávy, pomerančová kůra a počítač na stole, to byl můj tehdejší svět,“ vzpomíná na doby před Sametovou revolucí. „Pohyblivá pracovní doba a zajímavé úlohy – řešili jsme vždy nějaký problém, se kterým se na nás obracely nejrůznější podniky, když se dostaly do průšvihu.“ Meta pro něho zároveň znamenala i další významnou životní výhybku, která jej následně dostala do světa politiky a tím i do povědomí mnoha obyčejných lidí. Jména jeho spolupracovníků z Mety, mezi kterými byli například Alexandr Vondra, Ivan Havel či Martin Palouš, dávají tušit, že politika byla tématem jejich vzájemných rozhovorů. „Byla to doba nabitá událostmi a dynamikou,“ říká Igor Němec. „To mě zlákalo k tomu, že jsem se stal politikem. Určitě v tom ale také hrála roli naše rodinná tradice, rod Němců nikdy nestál za větrem a osudy této země se ho nějak dotýkaly.“ Kvantum času obětované politice po roce 1989 prudce vzrostlo a dalo mu vhled do světa vládnutí a fungování státu. „Dostal jsem se k detailům toho fungování, pronikl jsem blíže než většina ostatních. Naopak jsou osoby, jejichž moc je opravdu značná, ale veřejnosti zůstávají skryti. A jako politik se vždy snažím, aby působení těchto sil bylo usměrňováno ve prospěch občanů této země.“ Přišly roky naplněné politickými funkcemi, ve kterých působil jako poslanec, ministr ve vládách Petra Pitharta či Václava Klause, vedoucím Úřadu vlády České republiky, primátorem hlavního města Prahy a v současnosti předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů.
A co šachy? Vydržely mu i v těchto časově velice napjatých dobách? Hrají politici, kromě těch politických, také ty naše obyčejné šachy? „Mezi politiky se šachy bohužel nehrají,“ popisuje Igor Němec realitu naší politické scény, ale jednu výjimku nakonec přece jenom dodává. „Pamatuji si ale, že pouze Václav Klaus, když zasedala výkonná rada ODS v devadesátých letech, tak ‚pod stolem‘ luštil šachové úlohy.“ Čas na svoji oblíbenou zábavu si ale Igor Němec stále nachází, byť ne v takovém rozsahu, v jakém by zcela jistě rád. „Dnes vlastně kromě nějakých VIP turnajů hraji pouze družstva. Hraji za pražskou Duklu v Pražském přeboru a prozatím mám na svém kontě +1,“ komentuje letošní sezonu, ve kterém po nepříliš úspěšném startu vyhrál tři partie za sebou, a pomohl tak svému družstvu k prozatímnímu čtvrtému místu. Šachové události ve světě ale stále sleduje. „Díky internetu a mnoha zajímavým portálům a tedy i vašemu časopisu jsem schopen aktuální dění stále sledovat,“ říká Igor Němec. Řeč našeho rozhovoru se stáčí také na časté téma rozhovorů s osobnostmi šachového světa, k jeho oblíbenému šachistovi. „Určitě jím je Bobby Fischer! A to nejenom svou hrou, která je úžasná. Kdykoliv jsem si přehrával jeho partie, tak jsem měl pocit, že šachy jsou vlastně jednoduchá hra, protože ty tahy, co on dělal, jsou přece tak logické a jasné… Kdybych seděl na jeho místě, tak je budu určitě dělat také… (Pro upřesnění: přesně opačný pocit mám z partií třeba Kasparova) To mě na jeho partiích fascinovalo. Jinak patřím ke generaci, která velmi prožívala jeho zápas se Spasským. Vzpomínám si, jak lidé ráno v tramvaji, když jeli do práce, analyzovali na papírových šachách přerušené partie. Určitě tento mistr světa udělal pro propagaci šachu ve světě nejvíce. Začal bořit hned několik mýtů: že Sověti jsou neporazitelní, že šachy nutně vedou k remíze a podobné věci.“ Ohledně svého vlastního stylu je pak velice skromný. „Nezlobte se, ale svoji partii nepřikládám, abych nejitřil vkus vašich náročných čtenářů. Ohledně mého stylu snad bude stačit odpověď, že hraji raději černými než bílými.“
Igor Němec ale není, jak již bylo napsáno, pouze aktivním hráčem, ale zároveň i šachovým funkcionářem vykonávajícím funkci prezidenta našeho šachového svazu. „Myslím, že první mé setkání s Igorem Němcem bylo kolem rozpadu Československa v roce 1992 nebo 1993, kdy jsme oba krátce působili ve výkonném výboru Českého šachového svazu i nově vzniklého Šachového svazu České republiky,“ vzpomíná na počátky této epochy současný generální sekretář Šachového svazu České republiky Petr Herejk. „Igor jako tehdejší ministr vlády i přes velké časové zaneprázdnění byl ochoten vstoupit do vedení svazu a pomoci šachovému hnutí jako čestný předseda, jehož hlavním cílem bylo pomoci vytvořit jediný svaz na území ČR. Pamatuji si na jeho vystoupení na ‚sjednocující‘ celostátní konferenci v Hluku, kde byly tehdy mezi českou a moravskou částí, řekl bych, nepřekonatelné názorové rozdíly. Vystoupení na mě tehdy velmi zapůsobilo a myslím, že nejen na mě. Bohužel jak víme, moravská část se poté k otázce jediného svazu postavila jednoznačně proti a Igor po necelém roce odstoupil.“ V roce 2002 se po sjednocení svazu oba aktéři opět setkali. Petr Herejk o sjednocovací konferenci a „znovuobjevení“ Igora Němce mezi svazovými funkcionáři nyní říká: „V době, kdy se připravovalo vytvoření jednotného Šachového svazu České republiky současně se zánikem obou územních svazů v roce 2002, byla při tvorbě legislativy vytvořena funkce prezidenta pro významnou všeobecně známou osobnost. A vlastně už v době, kdy tato funkce byla jen na papíře, bylo dohodnuto, že tou osobností, která se stane prezidentem, bude právě Igor Němec. Igor tehdy velmi pomohl už v době příprav konference a vahou své osobnosti i při vlastní konferenci. Na této konferenci v Rybitví v roce 2002 byl Igor Němec jmenován do funkce prezidenta, já jsem byl schválen jako předseda výkonného výboru a naše spolupráce trvala vlastně celé šestileté období a považuji ji za velmi dobrou. Asi vrcholem byla organizace oslav 100 let organizovaného šachu v českých zemích, bez Igora a jeho zkušeností a kontaktů bychom asi do takové mamutí akce jít nemohli.“ Přestože je funkce prezidenta svazu pouze funkcí čestnou, Igor Němec nemá rozhodovací pravomoc a není členem Výkonného výboru ŠSČR, je s ním řada zejména klíčových otázek konzultována. „Hlavní přínos prezidenta ŠSČR je především v jeho kontaktech, v tom, že umí otevřít ty správné dveře; jeden příklad za všechny – magazín V ŠACHU v České televizi bychom asi neměli, nebýt osobního kontaktu Igora Němce s šéfredaktorem redakce sportu Otou Černým,“ s respektem komentuje bývalý předseda Šachového svazu jeden z hodnotných počinů čerstvého padesátníka a závěrem dodává: „A ještě chci říci, že si Igora Němce velice vážím, a vím, že funkci prezidenta nikdy nedělal pro nějaký osobní prospěch, vždy mu šlo jen a jen o to pomoci českému šachu.“
Řeč v našem rozhovoru přišla i na současné palčivé téma, které je diskutováno hned na několika frontách, a tím je budoucí fi nancování šachového hnutí. „Tyto problémy vnímám velice citelně,“ přitakává Igor Němec a zároveň přináší i svůj pohled na budoucnost současného systému, která není bohužel příliš optimistická. „Co se týče fi nancování, tak jsem byl na několika jednáních ČSTV a mám poměrně jasnou a nepříjemnou zprávu pro šachisty. Musíme založit svou budoucnost na jiném způsobu fi nancování, než je stávající systém se Sazkou. Peníze budou stále menší, až nebudou žádné. Ano, je to krach projektu Sazka, o kterém někteří věděli předem, ale zabránit nemohli…“ zní rezolutní a jasná odpověď, kterou si stále ne všichni chceme připustit. Problémy našeho šachu cítíme oba, a tak otáčím tok rozhovoru opět na oslavencovu nešachovou současnost. Ochrana soukromí je současnosti často zlehčována, a tak protože hovořím s domácí nevyšší autoritou tohoto srovnatelně nového tématu, ptám se, jak tuto otázku vnímá předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. „Souhlasím. Ochrana soukromí je v současnosti skutečně podceňována,“ tvrdí zcela jasně doktor Němec a přináší v rámci vysvětlení i svůj pohled na možná rizika a jejich využití v budoucnosti. „Jedná se o téma nové a jeho negativní plody se budou více strhávat až v budoucnu. Pokud se stane to, že díky rozvoji informačních technologií se o nás bude moci někdo dozvědět více informací, než víme sami o sobě, pak ztratíme soukromí v pravém slova smyslu a budeme vydáni na pospas jiným, těm informovaným, nebo chcete-li ‚Velkému Bratru‘. Budeme jinou civilizací. Budou se množit krádeže identity a vznikne úplně jiný druh kriminality. Přitom se tomu dá zabránit jednoduchým principem. Zpracovávejme jenom ty údaje, které k danému legálnímu účelu potřebujeme. Ne jiné. A to na základě zákona nebo souhlasu těch, kterým patří. A na to dohlíží náš úřad.“
Šachové a pracovní záležitosti jsme probrali a na konci našeho povídání přichází na řadu Igor Němec jako „běžný smrtelník“. Jak kromě šachu tráví svůj volný čas? „Jsem velký fanda hokejové Sparty, někdy jedu i s fanklubem na výjezd,“ svěřuje se se svoji láskou k hokeji a klubu z Holešovic, kde bydlí již mnoho let. „Teď prožívám smutek. Skončili jsme v play-off bohužel předčasně “ Sparťanem byl podle svých slov téměř odjakživa. A i jeho syn je věren stejnému klubu a ve fanklubu hokejové Sparty má dokonce i velice slušné postavení. Je bubeníkem. „Jednou jich bylo málo, a tak mi bylo nabídnuto, abych si to zkusil. A protože jsem nebyl úplný antitalent a chytlo mě to, pokračuji v tom,“ odpovídá Igor Němec mladší na otázku svého „zařazení“.
Ale není to jen hokej. V jednom z článků se vyznává i k lásce k hudbě Antonína Dvořáka. „Jeho génius prostoupil generacemi českého národa. Zde bych rád připomenul nejen jeho slavné žáky – Suka, Nedbala, Nováka – ale i jeho potomky, z nichž rodový odkaz ztělesňuje vnuk, houslový virtuos Josef Suk, ale i talent zcela jiného druhu; málokdo ví, že další vnuk, syn jeho dcery Anny, byl slavný fotbalista Slavie,“ píše ve svém článku ve kterém připomíná i jistý dluh Čechů ke svému velkému rodákovi. „Ať to jsou peripetie s jeho sochou, nebo Nejedlého klatba včetně politických zájmů totalitního státu upřednostňovat jiná jména.“
A nejbližší cíle a sny, které má šachový prezident v nejbližší době před sebou? „Někdy si říkám, že kdybych neměl děti, tak nevím, co je problém. Mám čtyři. Tak například můj sen je, aby úspěšně dostudovaly to, co studují.“ Přejeme Igorovi Němcovi, aby se mu jeho přání splnilo a i další léta pro něho byla přinejmenším tak úspěšná jako ta dosavadní.
Václav Pech, Šachový týdeník – Šachový týdeník