Jedno orientální přísloví praví, že psi štěkají, ale karavana jde dál. Přesto je čas od času nutné zastavit a říci dost. Jasně a razantně. Proto si dovolím reagovat na „májový mediální deštík“, jehož cílem bylo opětovně (a pokolikáté už) diskreditovat práci krizového štábu hl. m. Prahy při loňských povodních.
Předpokládám, že aktéři této kampaně jsou gramotní, a proto si v denním tisku přečetli jasné vyjádření státního zastupitelství, kde se mimo jiné říká, že trestní stíhání proti mé osobě bylo zastaveno. Státní zastupitelství také potvrdilo, že činností krizového štábu bylo zabráněno škodám daleko většího rozsahu.
Ani zpráva vyšetřovací komise nepřičítá práci krizového štábu vinu za zaplavení pražského metra.
Proč tedy všechny ty útoky?
Vezmu to trochu zeširoka. Není náhodou, že na významnou mezinárodní konferenci o záplavách v St. Louis ve Spojených státech amerických pořádané Asociací národních správců záplavových oblastí v USA, která se konala před několika dny, jsem byl pozván i já, jako jeden ze dvou zástupců Evropy. Tato asociace je významnou organizací, která zásadním způsobem ovlivňuje politiku a praxi záplavových oblastí na celém světě. Moje vystoupení, ve kterém jsem prezentoval práci celého krizového štábu hl. m. Prahy, bylo přijato velmi pozitivně všemi devíti sty delegáty z celého světa. Mimochodem, vystoupil jsem mezi třemi hlavními řečníky (což dodávalo významu především Praze jako jednomu z nejdůležitějších kulturních a historických center Evropy).
Pražský zastupitel Jan Kasl to nazval drzostí. Nevím, zda to patřilo mně proto, že jsem pozvání do St. Louis přijal, abych mohl na tomto mezinárodním fóru představit práci krizového štábu a úsilí tisíců lidí, jimž Praha vděčí za svou záchranu, nebo zda měl na mysli pořadatele z USA, kteří místo mne asi měli pozvat „někoho jiného“, někoho, kdo by jim s mediálním šarmem vysvětlil, co by byl dělal on, kdyby byl věděl, co se vlastně stane a jak to celé dopadne.
Proč pánové podobného ražení, kteří na požádání sypou z rukávu hotová řešení, nepřišli v kritické okamžiky povodní do krizového štábu poradit, co dělat? Vždyť při povodních za námi na magistrát přišla řada lidí s náměty, varováními a nabídkami pomoci, a často velmi důležitými a užitečnými. Nebo se snad těšili, že to špatně dopadne a oni pak řeknou, že to umějí líp?
V době povodní se pan Kasl objevil na Kampě, markýroval stavění hráze z pytlů s pískem a vyhlížel novináře. Jednoho prý skutečně uviděl a volal na něho, zda s ním nechce udělat rozhovor. Nechtěl.
Až nyní se opět naskytla příležitost…
Příležitost práci druhých zpochybnit a pošpinit. Myslí si snad tito pánové, že prospívají Praze, když vnucují lidem představu, že město je v rukách nezodpovědných lidí, kteří nezvládají jim svěřené úkoly? Že je třeba se permanentně bát?
Mně nejde o kritiku, té jsem se nikdy nebránil. Ať jsou hodnoceny a posuzovány mé skutky. Jsem připraven za ně nést jako vždy plnou odpovědnost.
Chci ale naznačit ještě jiný úhel pohledu. Svět není jenom Česko. Svět se zajímá o skutečnou práci a její výsledky. Na kavárenské spekulace a zlovolné hrátky nemá čas. Konference v St. Louis vytvořila pozitivní image Prahy jako města, které v boji s živlem obstálo. Proto jsem byl také na náklady organizátorů na konferenci pozván. Chci vzkázat všem těm, kteří chtějí toto image a dobré jméno Prahy z pouze jim známých pohnutek zničit, aby si znovu přečetli poslanecký slib zastupitele hl.m.Prahy a tomuto slibu dostáli slovy i skutky.