Dne 28. 5. 2002 oznámil Jan Kasl, že odstupuje z funkce primátora hl. m. Prahy. Jako důvod uvedl dlouhodobou frustraci ze svého marného boje proti korupčnímu prostředí na pražském magistrátu a neochotu radních tuto situaci řešit.
Nejsem příznivcem unáhlených emotivních vystoupení, která často postrádají nezbytná fakta. Proto bych rád osvětlil genezi protikorupčních opatření na pražské radnici.
Již téměř před rokem, 26. 6. 2001 schválila Rada, na návrh ředitele magistrátu Zajíčka, dokument s názvem Protikorupční program hl. m. Prahy. Tento materiál byl vytvořen na základě rozsáhlé analýzy tohoto negativního jevu nejen u nás, ale i v zahraničí.
Program zohledňuje zvláštní rezoluci OSN „Korupce ve státních orgánech“ a usnesení Organizace pro hospodářskou organizaci a rozvoj (OECD), Multidisciplinárního výboru pro korupci Rady Evropy, materiály Evropské unie a vládní usnesení ze dne 17. 2. 1999 č. 125 k Vládnímu programu boje proti korupci a ke zprávě o korupci v ČR.
Protikorupční program hl. m. Prahy vychází z principů uplatňování systému preventivních, kontrolních a sankčních opatření ve třech hlavních oblastech: 1. Organizační, 2. Personální, 3. Spolupráce s ostatními subjekty a veřejností. Každá z těchto oblastí je dále rozpracována do tématických okruhů, u nichž jsou přesně uvedeny cíle opatření, jeho charakter, způsob a, hlavně, termín realizace. Součástí tohoto programu je, mimo jiné, vytvoření Protikorupční komise a Etického kodexu zaměstnanců hl. m. Prahy. Při přípravě i samotném naplňování programu jsme spolupracovali a dále spolupracujeme jak s partnerskými městy – Berlínem, Budapeští, Varšavou a Vídní – tak i s orgány státní správy a nevládními organizacemi, např. Transparency International, či občanským sdružením Oživení – Bohemian Greenways a Asociací občanských poraden. Tento program je průběžně naplňován.
Takřka o rok později, 25. 4. 2002, bývalý primátor Kasl „objevuje Ameriku“ a přichází s vlastním návodem, jak se v devíti bodech vypořádat s korupcí.
Kromě proklamací typu „…netvrdím, že jde o recept na okamžité vyřešení problémů tohoto města, ani, že mám patent na rozum…“, nám zde např. navrhuje, abychom postavili novou úřední budovu „…do níž budou umístěny všechny odbory, řešící přípravu staveb a informace o území a která by i svým prostorovým uspořádáním přispěla k větší transparenci procesů tam probíhajících…“ (viz bod č. 6) nebo abychom založili „…rozvojovou agenturu, která bude poskytovat servis investorům…“ (viz bod č. 7). Náklady nutné na realizaci těchto návrhů však neuvádí, naopak nám dále radí, abychom veřejné informace o fungování města předkládali „…bez různých „zprostředkovatelů“ a „překupníků“…“. Zbylé body jsou ve své podstatě jen opakováním tématických okruhů z Protikorupčního programu, přijatého v loňském roce.
Přesto bylo usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 25. 4. 2002 uloženo Radě, aby se tímto Kaslovým návrhem dále zabývala. Perličkou zůstává, že se na projednávání svého návrhu dne 28. 5. 2002 vůbec nedostavil a vzápětí oznámil své odstoupení.
Přirovnává-li Kasl ve svém elaborátu současné vedení radnice k „…pozůstatku socialistických národních výborů…“, pak mě napadá jiné v socialismu tak proklamované rčení – Boj o zrno.
RNDr. Igor Němec