Každý z nás má v životě mnoho možností někoho zradit nebo alespoň zklamat. Záleží na pevnosti charakteru. Tyto možnosti zpravidla souvisejí s kvalitou vztahů, do kterých se, z různých důvodů, dostáváme a které můžeme, případně, i poškodit. Politici se pohybují ve sféře, která takových možností nabízí nespočet.
Primátor města je volen členy zastupitelstva tajnou volbou. Bez ohledu na široké politické spektrum v zastupitelstvu je volba hlavy města vždy předmětem dlouhých jednání a, hlavně, vyjednávání. Každý zastupitel je totiž ve své volbě zcela svobodný a záleží jen na něm, komu nakonec dá svůj hlas. Jedním z významných kritérií při takovém osobním rozhodování bývá názor kolegů, tedy politická dohoda. Účastníci takové dohody mají před sebou důležitý úkol – nalézt obecně sdílený kompromis. Proces rozhodování o vhodném kandidátovi má několik rovin – odbornou, reprezentativní a lidskou. Někteří tak musí slevit ze svých představ více, jiní méně. A další musí řešit osobní dilema, zda v sobě překonat výhrady proti lidským kvalitám navrhovaného kandidáta v zájmu obecného konsensu.
Bývalý primátor Kasl byl zvolen do své funkce z čistě pragmatického důvodu, a sice proto, že nadpoloviční většina zastupitelů s ním takovou dohodu realizovala. Pokud se tedy rozhodl ze své funkce odejít, a na to má plné právo, měl zvolit stejný způsob, tedy formu dohody. Tím by zohlednil alespoň ty členy zastupitelstva, kteří ho do funkce zvolili.
Princip zvoleného a placeného zástupce tkví v tom, že taková osoba je postavena do společensky významnější úlohy, než je pozice těch, kteří ji volí. To je fakt a lze ho bez obav vyslovit nahlas. Tato asymetrie je pro politiku charakteristická a slušný člověk by ji měl mít neustále na paměti, zejména ve zlomových a kritických situacích, které nejsou v politice nikterak výjimečné. Co z toho vyplývá? Že správný gentleman odchází stejně kultivovaným způsobem, jakým přijímal gratulace při svém nástupu.