Ten den, 28. říjen, má bohatou paměť. Toho dne v roce 1918 vznikla Československá republika. Můj dědeček Matěj Němec jej prožil v Rusku. Odešel tam z Rakousko-Uherska v roce 1910 jako cvičitel Sokola, vrátil se jako legionář v roce 1920 už do Československa. Vyprávěl mi pak často, jak významná a důležitá změna to pro něj a pro český lid byla. Co kvůli vzniku samostatného státu prožil a obětoval a proč se stal v mladé československé armádě důstojníkem. Službu skončil v hodnosti brigádního generála.
Můj táta v mládí slavil 28. říjen v dobách nacistické okupace tajně. Bez dědečka, který byl v těch letech v Buchenwaldu a v Dachau. Já jako kluk jsem 28. říjen slavil také tajně, alespoň z poloviny. Oficiálně z něj komunisté udělali den znárodnění. Za slavení dne vzniku masarykovské republiky se zavíralo. Svobodně, po roce 1989, jsme oslavili 28. říjen třikrát a Československo se rozpadlo.
Od té doby rok co rok sleduji, jak se slaví-neslaví náš nejvýznamnější státní svátek. Oficiální akce se pořádají, to ano, ale občany tento den už v drtivé většině moc nedojímá. A měl by?
Nelze vydávat povely ke slavení státních svátků. Takový den se musí prožívat. A není pravda, že pocity vlastenectví a sounáležitosti jsou sentimentálním přežitkem. Umíme být hrdi na sportovní úspěchy naší země, dovedeme hájit své národní zájmy před vstupem do Evropské unie, spontánně umíme pomáhat jeden druhému při živelných pohromách. Tak nebo podobně prožívají svou sounáležitost občané většiny států. Ale například Francouzi prožívají svou státnost stejně spontánně také v den útoku na Bastillu, Američané na Den nezávislosti, Angličané na Den Commonwealthu a Nizozemci při narozeninách své královny. Občané našeho státu rádi oslaví svou soudržnost po společném vítězství nad nepřítelem. Ale ještě nedovedou slavit den vzniku svého státu také jako svátek svého společenství míru a přátelství.
Den 28. říjen má paměť, která již přesahuje trvání jedné generace. Jak dlouho se buduje stát?
RNDr. Igor Němec |