Grantový systém byl poprvé využit v roce 1995. Granty umožňovaly přidělit finanční podporu subjektům nezřizovaným městem ani státem na jejich průběžnou uměleckou činnost. V roce 1996 Praha uzavřela 139 grantových smluv, loni to byl už téměř dvojnásobek. K tomu ještě běží systém spolupořadatelství (loni 81 smlouva) a celková suma peněz takto rozdělená činila 154,5 milionu korun, z toho 116,2 mil. Kč šlo na granty.
Od roku 2000 začalo město uzavírat čtyřleté grantové smlouvy na podporu profesionálního umění (Divadlo Bez zábradlí, Divadlo v Celetné, Divadlo Fidlovačka, Pražská komorní filharmonie, některé hudební kluby a produkční centra i některá divadla, která vznikla dřívější transformací). Toho roku bylo město Praha spolu s dalšími osmi evropskými městy nositelem titulu Evropské město kultury 2000.
Navázali jsme spolupráci se 13 městy v Evropě, Japonsku i USA. Kromě akcí pořádaných Prahou hlavní město přes granty podporuje zahraniční výjezdy divadel, orchestrů, tanečních produkcí, a také podporuje návštěvy zahraničních umělců na pražských kulturních akcích.
A pointa? Na podzim loňského roku zadal odbor kultury Magistrátu hl. m. Prahy u agentury STEM rozsáhlé sociologické šetření názorů Pražanů na rozsah a kvalitu kulturní nabídky ve městě. Dobře to dopadlo: 94 % respondentů by zařadila Prahu mezi nejvýznamnější kulturní centra Evropy a 69 % Pražanů oceňuje její kulturní možnosti jako jednu z největších předností života v hlavním městě. Výběr žánrů a druhů umění je dostatečný (pro 90 % obyvatel), kultura je dostupná místně a relativně (např. ve srovnání se sportovními akcemi) i finančně. Lidé by uvítali více kulturních akcí pro děti, amatérské a lidové kultury, naopak se cítí být přesyceni nabídkou filmů v kinech a multikinech, muzikálů a koncertů populární hudby.
Můžeme na tato sdělení pohlížet absolutně (lidé jsou spokojení), nebo relativně – srovnávat kulturní život Prahy s jinými městy, jinými hlavními městy, a také zda tam jsou lidé spokojenější nebo méně spokojení. Takové průzkumy ale k dispozici nemáme.
Jsem ale přesvědčen, že nejlepší pro Pražany a pražskou kulturu v příštích třech letech bude jednoduše pokračovat v práci, kterou jsme začali nebo ji chceme začít, a v podstatě způsobem, kterým to děláme. Tím mám na mysli udržet stejný podíl výdajů na kulturu na rozpočtu hlavního města (letos činí rozpočet na kulturu zrhuba 1,8 miliardy korun, to je 4,34 % celkových rozpočtových výdajů města), pokračovat v transformaci kulturních institucí, zdokonalit grantový systém, uskutečnit započaté a plánované investice, atd… Udělat to přitom tak, aby bylo více kulturních akcí pro děti, aby větší podporu získala alternativní, amatérská a lidová kultura, zkrátka aby naše kulturní politika reflektovala tu obrovskou rozmanitost uměleckého a kulturního projevu, jaký jsou lidé schopni produkovat a vnímat.
V roce 1936 vydala Rada hlavního města knihu Praha v obnoveném státě československém. Tehdejší primátor Karel Baxa v úvodu k ní napsal: „Umění jako věda potřebuje organisace, která by mu zajistitla existenci a zároveň nezávislosti tak, aby umělec, nemůže-li prodati své dílo, nemusil prodávati sebe…“
S využitím publikace PhDr. Heleny Brabencové: Kultura v Praze, VŠFS, Praha 2005