V parapsychologii a oborech zabývajících se paranormálními jevy se objevuje fenomén proskakování prostorem. Osoby se objevují, posléze mizí a po čase se zase vrací na původní místa.
České kotlině se tyto jevy zatím úspěšné vyhýbaly. Až donedávna, aby se projevily ve zvláštní mutaci promítnuté do historie. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Jedná se o jezdeckou sochu Františka I. Ta zde jednou byla, potom byla odstraněna a nyní se má opět vrátit. Nebudu se zabývat historickou úlohou Františka I. ve vztahu k Čechům, ani tím, jestli byl horší, či lepší než jiní Habsburci.
Ani tím, zda jde o sochu povedenou, či nepovedenou. Nebudu se dovolávat ani protestu K. H. Borovského, protože z pohledu dnešních historiků se jednalo zřejmě o „militantního nacionalistu“. Jde o to, jaký smysl a důvod má navracení vybraných symbolů ztělesňujících svou dobu na svá původní místa.
Prázdné místo na historické kašně je přece svědectvím své doby. Naši předci se tak rozhodli z určitých důvodů. Budeme tedy jejich rozhodnutí revidovat? Označíme jejich rozhodnutí za chybu, nebo budeme dokonce spoléhat na čas a zapomnění, aby si nikdo po čase ani nevzpomněl na prázdné místo a čin tehdejší politiky?
Rád bych zdůraznil, že nepatřím mezi obrazoborce a každá ztráta kulturních hodnot Prahy mne upřímně mrzí. Ale každá doba má svoji symboliku, ke které se hlásí. Proto i návrat Habsburků na nevinnou kašnu dostane svoji symboliku a politický rozměr.
Snad se jedná opravdu jen o ojedinělý počin vedený snahou o restauraci jedné z památek (i když se jedná o kopii původní sochy, která byla placena nevím z jakých peněz) a ne o jakýsi zvláštní politický trend a současnou snahu o revidování historie mého národa, který historik Treštík označil z hlediska jeho původ u za „pouliční směs“. Bojím se toho, že se jednou probudím a na Letné bude opět strašit Stalin (jistě se najdou tací, kteří řeknou, že to nebyla zas tak ošklivá socha).
13. srpna 2003, psáno pro deník Metro