Chystáte se nějak na komunální volby?
Chystám, jsem dokonce za ODS volebním lídrem ve druhém z pěti pražských volebních obvodů.
Proč nejste hlavním kandidátem ODS na primátora?
O tom byla v ODS dlouhá diskuse… Původně šla ODS s pěti lídry, pak vznikl tlak ze strany výkonné rady ODS, že se Praha musí dohodnout na jednom superlídrovi. Nakonec pražské ODS nezbylo nic jiného, než aby se pět lídrů dohodlo.
Pět lídrů se dohodlo
Nepovažujete za neúspěch, že se jako primátor o tuto funkci nemůžete znovu ucházet?
Pod dohodou pěti lídrů jsem podepsán také. Primátorem jsem ale zatím já a příštího budou volit až noví zastupitelé.
Je tedy možné, že zůstanete primátorem i po volbách?
Primátorem se může stát kdokoli, kdo byl zvolen do zastupitelstva. Historie to dokazuje třeba na příkladu Jana Kasla. Lídrem ODS byl v roce 1998 Jan Koukal, ale na primátorovi se museli dohodnout koaliční partneři, když žádná ze stran nezískala přes padesát procent.
Proč nenasadila strana vás jako hlavního lídra? Máte z pražských politiků ODS největší zkušenosti. Přestože jste ve funkci teprve krátce, zažil jste největší povodeň za posledních sto let…
Dovolil bych si vás poopravit: ta povodeň byla možná největší v dějinách Prahy vůbec, sami vodohospodáři hovoří o pětisetleté vodě. Máte ale pravdu, že jsem díky tomu mohl získat naprosto unikátní zkušenost, kterou ale zřejmě, vzhledem k naprosté výjimečnosti celé situace, ani nebude komu předávat.
Byl jste zároveň šéfem krizového štábu, najednou jste měl ohromnou odpovědnost za životy a majetek Pražanů a tomu odpovídající pravomoci. Jaké vlastně byly možnosti šéfa tak znenadání mocné organizace, jakou byl v té době magistrát?
Zřejmě jsem využíval tolik pravomocí jako nikdo na tomto území za posledních sto let, zákony jsou tak nastavené. Hejtman kraje a primátor Prahy mají obrovské pravomoci a ve svých rozhodnutích jsou nezastupitelní.
Co jste v tu dobu mohl tak nejvíc?
Vydal jsem přes sto padesát rozhodnutí ve stavu nouze. Mohl jsem například nechat odstřelit loď Kristian Marco, která nám dělala velké starosti. Podobné situace tak v jiných oblastech republiky skutečně řešili. Mohl jsem nařídit evakuaci – tu možnost jsem v případě Karlína také využil, bylo to kolem pětadvaceti tisíc lidí, což je velikost okresního města. Nařídil jsem odtahování aut. V Karlíně jsme měli dům, kde bylo přes šedesát tun psího žrádla, které začalo hnít. Vojáci z protichemické jednotky to nebyli schopni vynést v kbelících, protože by to trvalo příliš dlouho, vydal jsem proto příkaz u domu vybourat stěnu a vyváželi jsme to bagrem… Některá rozhodnutí jsem vydával s lehčím srdcem, než to vidím zpětně nyní. Ale ta doba byla taková, bylo nutné se rozhodnout v několika minutách, ne-li vteřinách.
Mohl jste nechat třeba odstřelit nějaký jez?
Ano, to jsem mohl… Dokonce i tuto variantu jsme zvažovali, ale poradil jsem se s experty z krizového štábu a nakonec jsem k tomu nepřistoupil. Udělali jsme, řekl bych, maximum možného. Dosud žádné rozhodnutí nebylo dokonce ani opozičními politiky zpochybněno.
Hrozila tehdy reálně katastrofa, která by ohrozila lidské životy?
Hrozila. Kdyby se například protipovodňová stěna protrhla, a s tím pochopitelně nikdo neměl žádné zkušenosti, částí Prahy by se prohnala třímetrová vlna. Mohly být desítky mrtvých. To víte, že to je vážné, když se máte rozhodnout, jestli ucpat díry ve stěně, nebo lidem říci, ať se odtamtud stáhnou.
Byl jste si vždy jistý sám sebou? Neříkal jste si někdy, že to nezvládnete, že kvůli tomu skončíte v kriminále?
Pokud mám být upřímný, sevřenou prdel jsem měl opravdu často. Také jsem moc nespal, jedl jenom sporadicky, ale to jsem si v tu chvíli příliš neuvědomoval. Mnoho věcí mi docházelo až zpětně.
Spíš jste myslel na tu aktuální situaci?
Ano. Nejkritičtější to bylo v úterý v noci v jednu hodinu, kdy jsem svolal mimořádný krizový štáb a nařídil evakuaci Starého Města. Naštěstí to proběhlo v pořádku.
Na dně sil
Myslíte si, že vás ta zkušenost osobně změnila?
Určitě. Jsem si například jistější, sáhl jsem si na dno svých psychických sil.
Křičel jste tehdy na své spolupracovníky?
To ne. Ke konfliktním situacím ale samozřejmě docházelo. Určitě jsem si několikrát říkal, jestli by snad nebylo lepší na toho primátora nekandidovat. V tu chvíli ale nemůžete utéct.
Takže jste si říkal: kdybych to býval věděl, tak bych do toho primátorství nešel?
Spíš jsem měl okamžiky, kdy jsem záviděl těm, kteří nemusejí rozhodovat. Ale už když jsem kandidoval na primátora, byla to trochu hra vabank.
Tehdy odstupoval primátor Kasl, který upozorňoval na přebujelou korupci na magistrátu. Byl jste tedy tím člověkem, který má situaci vyřešit, a kritici magistrátu říkali, že jste tu od toho, abyste pokryl korupci. To vám nevadilo?
Bylo to tři měsíce před komunálními volbami a konala se tajná volba v zastupitelstvu. Neúspěch, a to nemyslím ani tak z vlastního hlediska, jako spíš z hlediska ODS, mohl představovat hodně velký šrám. Byl jsem přesvědčován špičkami ODS, abych do toho nechodil, ale já jsem na ně nedal. Při povodních jste jistě musel přehlížet své osobní zájmy a naopak se soustředit na ty veřejné.
Lze to tak říct?
Stoprocentně. Nakonec to dopadlo tak, že jsem o prázdninách neměl ani žádnou dovolenou.
Nadřazení veřejných zájmů nad soukromé je postoj, který by se měl držet i v době, kdy nejsou povodně? Měl by se tak chovat komunální politik vždycky?
Tak to musí být a jsem přesvědčen, že ve většině případů to tak i je.
Češi ale moc nevěří, že to v politice chodí tak ideálně. A nejsou to vždycky jen hospodské řeči – je to doloženo mnoha příklady. Co z toho vlastně politik má, sledovat veřejný zájem?
Určitě to souvisí i s rodinným zázemím a vztahem k tomu území, kde člověk žije. Můj dědeček byl legionář a otec byl zavřený za komunistů, člověk má odpovědnost i k nim. Praha pro mě není jenom místem, kde bydlím, a myslím, že i moje děti to tak cítí.
Veřejný zájem je prostě něco vyššího a důležitějšího?
Tak bych to neřekl. Musí být v rovnováze s rodinou a já se o to snažím.
Zatopené metro
Říkal jste, že jste nebyl po povodních podroben žádné kritice. V úterý ráno ale velice dramaticky znělo po ulicích: stav ohrožení, stav nouze, evakuace, přesto zároveň bylo v provozu metro. Technický ředitel DP Metro Josef Němeček dokonce říkal, že kdyby se metro v pondělí uzavřelo, nemuselo být v úterý zatopeno. Nebyla to zbytečná škoda?
To má několik rovin. Jednou z věcí, které jsem se bál, byla panika. Zkušenosti ze zahraničí v souvislosti s evakuací většího množství osob jsou v tomto ohledu varovné. S radostí mohu konstatovat, že k ničemu takovému nedošlo. Pokud jde o metro, rozhodoval jsem podle platných předpisů a zákonů. Nemohl jsem si vymýšlet a experimentovat. V krizovém plánu zpracovaném krizovým odborem je napsáno, že v případě vyhlášení třetího stupně povodňové aktivity, což je stav nebezpečí, začíná fungovat povodňový plán dopravního podniku. Tehdy jsem si byl jistý, že jsem udělal maximum a že se mohu věnovat jiným věcem. Mojí prioritou byla pochopitelně evakuace obyvatelstva. V krizovém štábu byli ostatně i dva pracovníci dopravního podniku, kteří dávali informace. V případě, že by dopravní podnik varoval, dotázal se a podobně, věděl bych, že musím rozhodnout.
Kdyby se metro zavřelo včas, mohlo se na potopu připravit a uchovat aspoň některé později zatopené stanice v suchu. Proč jste to nezkusili?
Podobná otázka by mohla znít: Co by se stalo, kdybychom měli tu zmíněnou protipovodňovou stěnu o pár centimetrů nižší, dimenzovanou jen na stoletou vodu? Metro bylo prostě stavěno na stoletou vodu a my jsme byli informováni, že všechny zabezpečovací mechanismy podle toho fungují. Já dosud vlastně nevím, co se pod pojmem „zastavit metro“ skrývá. Ono nakonec úplně zastaveno nebylo nikdy. Na to jsou ale přece právě ty vypracované předpisy.
Voda natekla, kam mohla, dostala se i do objektů civilní obrany. Nemohlo se zabránit alespoň nějakým škodám?
Kdyby například ředitel dopravního podniku Milan Houfek přišel na krizový štáb a řekl: Podívejte, existuje sice protipovodňový plán, ale máme přesto vážnou obavu, že se do metra dostane voda, potřebujeme rozhodnout o jeho uzavření, dalo se něco udělat. Nakonec podobné rozhodnutí padlo ohledně stavby protipovodňové zdi. To neznamená přece jen zeď, ale také zastavení dopravy na pravém břehu Vltavy.
Kdybyste byl včas upozorněn, rozhodl byste v té věci klidně už v pondělí?
Shromáždil bych argumenty a rozhodl bych. Ale tato žádost nepřišla nikdy. Dopravní podnik konal v rámci svých předpisů a svých rozhodnutí – mají vlastní krizový štáb. Systém krizového řízení státu je totiž budován nejen odshora dolů, ale i odzdola nahoru. Existují vlastní povodňové předpisy i v rámci jednotlivých hotelů. Kdybych měl rozhodnout o něčem, co přesahuje kompetenci hlavy kraje, musím se obrátit nahoru. Také metro, zoologická zahrada atd. se obracejí v krizových případech nahoru, není to obráceně. Když to přeženu, velmi dobře se zachoval například hotel Four Seasons, který má vlastní protipovodňový plán. Také tam by mi mohl jinak někdo vyčítat, proč jsem nedal příkaz, že mají něco chránit.
Mohly být škody na metru menší?
Můj soukromý názor je, že voda byla tak obrovská, že to metro tak, jak je postaveno – to bych zdůraznil -, ochránit nešlo.
Jistě jste ale nevyzkoušeli všechny možnosti.
Proto jsme zřídili komisi, která by to měla objasnit.
Je zvláštní, že vznikla škoda, která byla vyčíslena na šest miliard, přitom ale všichni zodpovědní lidé zůstávají ve svých funkcích v dopravním podniku i na magistrátě.
To byste ale mohl uvést například i premiéra Špidlu. Ochranný systém metra směřuje až někam úplně nahoru, do vlády. Na tuhle otázku, jak vidíte, odpovídám docela klidně. Jsem si prostě jist, že jsem v případě metra splnil veškeré svoje povinnosti.
Odpovědnost jde tedy směrem zdola. Splnil veškeré svoje povinnosti i dopravní podnik?
Dodneška jsem neviděl záznamy z jednání krizového štábu dopravního podniku a krizového štábu metra.
Vypadá to, jako by žádná odpovědnost za metro neexistovala.
Kdyby voda byla stoletá, bylo by evidentní, že budou padat hlavy. Situace ale byla natolik výjimečná, že vinu musí hledat a posuzovat vyšetřovací komise.
Jaký je rozdíl mezi stoletou a pětisetletou vodou?
Podle rysky v Karlíně, která označovala místo, kam až vystoupila povodeň v roce 1890, je to nějakých 2,4 metru.
Nastavit jiná pravidla
Co nového mohou přinést komunální volby?
Nemám kvůli své funkci prakticky čas na nějakou kampaň. Sleduji a čtu hesla na billboardech všech politických stran a všichni slibují bezpečnost, dopravu, byty. Na většinu těch slibů už jsou dávno rozpracovány postupy, které většinou všichni znají, zejména ti kandidáti. Co ale chybí, je něco jako pořádek. Například se nestanoví konkrétní úkoly a termíny. Jestliže všichni píšou „Bezpečná Praha“, zeptal bych se jich, jak si to představují.
Jak si to představujete vy?
Já osobně v poslední době řeším problém křižovatek u škol.
Vyjádřil jste se velmi kriticky na adresu nezodpovědných řidičů. Bylo to po nehodě, kdy bylo autem zabito dítě na přechodu. Přesto je taková kritika u pražského primátora neobvyklá. Co vás na případu tak rozzlobilo?
Mám totiž dceru, kterou před třemi lety porazilo u školy auto.
Co byste tedy udělal jako primátor nebo doporučil příštímu primátorovi?
Pro bezpečnost dětí bych nezdržoval stavbu bezpečnostních prahů u škol. Nemohlo by se argumentovat tím, že nejsou peníze: je třeba určit v programech priority a stanovit termíny. Zrovna tohle by byl naprosto konkrétní příspěvek ke zvýšení bezpečnosti v Praze.
Neomezil byste jako primátor vjezd do centra?
Neomezil, protože vím, že to v současnosti není technicky možné. Uvažoval bych o tom, teprve až budou hotové okruhy. Ale k pořádku: u nás se všechno plní napůl – veškerá nařízení, všechny příkazy. Všimněte si, nakolik se diskutuje s policisty. Osobně jsem šestkrát řídil zastupitelstvo a dvakrát jsem ho musel rozpustit, protože se zastupitelé nedostavili včas. To mě hrozně štve, sám včas chodím. Zkrátka pokud se vrátím k programům, je třeba mluvit o konkrétních věcech a o prioritách. Pojďme se bavit o tom, jestli nás víc trápí kapsáři než přechody. Osobně hlasuji pro přechody, přestože mě i to druhé trápí.
Měl byste nějaký program na boj s korupcí? Magistrát je kritizován za to, že zvýhodňuje některé stavební firmy, například Navatyp, a zastupitelé či úředníci za to dostávají nějaké protihodnoty. Dá se podezření z korupce předcházet?
Podezření se asi předcházet nedá. Ale nastavit jiná pravidla lze. Všechno plyne z polovičatosti, která je způsobena nejasností pravidel. Pokud budu vědět, že od firem, které získávají zakázky od města, nesmím nic kupovat, v tu chvíli to bude jasné.
Chtěl byste cosi jako etický kodex?
Ano, tím odpadnou veškeré diskuse.
Respekt – Petr Holub – http://www.respekt.cz/