Rubrika: Moje názory

V jedné zemi, za devatero horami a devatero řekami žili spolu Musové a Nemusové. Musové museli všechno a Nemusové nic nebo skoro nic. Nemusům se to líbilo, Musům ale ne. A tak, jak šel rok za rokem, se Musové snažili, aby se stali buďto Nemusy, nebo aby Nemusové také museli. Po různých nepovedených peripetiích, při kterých bylo zabito mnoho Musů i Nemusů, se prokousaly k demokracii, kdy si byli všichni rovni a všichni se stali Musy. Mezi Musy však byli někteří, kteří si mysleli, že by všechno nemuseli. Jeden proto, že všechno ví, druhý, že zpívá lépe než ostatní Musové,…

Číst dál

Jedno orientální přísloví praví, že psi štěkají, ale karavana jde dál. Přesto je čas od času nutné zastavit a říci dost. Jasně a razantně. Proto si dovolím reagovat na „májový mediální deštík“, jehož cílem bylo opětovně (a pokolikáté už) diskreditovat práci krizového štábu hl. m. Prahy při loňských povodních. Předpokládám, že aktéři této kampaně jsou gramotní, a proto si v denním tisku přečetli jasné vyjádření státního zastupitelství, kde se mimo jiné říká, že trestní stíhání proti mé osobě bylo zastaveno. Státní zastupitelství také potvrdilo, že činností krizového štábu bylo zabráněno škodám daleko většího rozsahu. Ani zpráva vyšetřovací komise nepřičítá práci…

Číst dál

Ve středu ráno, až půjdu do úřadu, možná se už kdesi v poušti budou vraždit lidé a můj strach i soucit mi připomenou Hemingwaye: „Až kdekoliv na světě zazní výstřel, neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Začíná čtvrtá válka v Persii za posledních dvacet let. Narozdíl od těch předchozích tří, rozpoutaných stejným člověkem, prezidentem Saddámem Husajnem, proti téhle protestují miliony lidí na celé planetě. Tvrdí, že je to válka USA a jejich prezidenta. Já si to nemyslím. Dvanáct let si Saddám ze světového společenství reprezentovaného OSN dělá legraci. Nesplnil rezoluce o odzbrojení, a s výjimkou několika posledních měsíců, doslova…

Číst dál

„Neměly by se dělat ukvapené názory na sochy. Neměly by se dělat ukvapené sochy vůbec“, napsal Miroslav Horníček v Dobře utajených houslích. Žádná ze soch, které iritují Milana Knížáka, není ukvapená. Narozdíl od těch, které byly v Praze zbudovány v poválečných letech a v těchže letech zase odstraněny, například odstřelem. Právě ty plastiky, které se ocitly na trase středečního Knížákova happeningu, k Praze patří. Většinou symbolizují a připomínají události či osobnosti, jež tak či onak utvářely atmosféru hlavního města. Úkolem soch je tento proces utváření prodlužovat do života dnešním současníkům. A také nově utvářet toto město posvém. Nové sochy se…

Číst dál