Rubrika: Moje názory

Každý z nás má v životě mnoho možností někoho zradit nebo alespoň zklamat. Záleží na pevnosti charakteru. Tyto možnosti zpravidla souvisejí s kvalitou vztahů, do kterých se, z různých důvodů, dostáváme a které můžeme, případně, i poškodit. Politici se pohybují ve sféře, která takových možností nabízí nespočet. Primátor města je volen členy zastupitelstva tajnou volbou. Bez ohledu na široké politické spektrum v zastupitelstvu je volba hlavy města vždy předmětem dlouhých jednání a, hlavně, vyjednávání. Každý zastupitel je totiž ve své volbě zcela svobodný a záleží jen na něm, komu nakonec dá svůj hlas. Jedním z významných kritérií při takovém osobním…

Číst dál

Červené srdíčko nad Pražským hradem mě irituje. To nehlásám jako antifanoušek Václava Havla, ale jako dlouholetý radní hlavního města pro kulturu a jako zastupitel, který chce radním pro kulturu znovu čtyři roky být. Říkám upřímně: je to nevkus. Červené srdíčko je mnohovýznamový symbol. Jako takové by mohlo sdělovat leccos, třeba i myšlenky sympatické a mírumilovné, nicméně v čase a místě, kde bylo instalováno, je nelze vykládat dokonce ani jako buřičské, ani jako monumentální, ani jako umělecké dílo. Je to jen přefouknuté soukromé logo Václava Havla, jímž si podmaňuje symbol české státnosti Pražský hrad. Je to dočasná a neoprávněná privatizace kulturního…

Číst dál

Praha patří od nepaměti mezi významná evropská města, která stála v popředí formování evropských dějin. Díky své geografické poloze a významu sídelního města evropských panovnických rodů bývala Praha místem významných historických setkání a událostí, které měly zásadní dopad na politické poměry v Evropě. Toto historické místo zaujímala i ve svých novodobých dějinách. Ne všechny signály vycházející z Prahy byly pro Evropu vždy šťastné. Není to tak dávno, co Praha a bývalé Československo patřilo k bloku ohrožujícímu nejen Evropu, ale i celý svět. V těchto dnech se ale hlavní město České republiky stává majákem naděje pro země, které chtějí pod ochranou…

Číst dál

Ten den, 28. říjen, má bohatou paměť. Toho dne v roce 1918 vznikla Československá republika. Můj dědeček Matěj Němec jej prožil v Rusku. Odešel tam z Rakousko-Uherska v roce 1910 jako cvičitel Sokola, vrátil se jako legionář v roce 1920 už do Československa. Vyprávěl mi pak často, jak významná a důležitá změna to pro něj a pro český lid byla. Co kvůli vzniku samostatného státu prožil a obětoval a proč se stal v mladé československé armádě důstojníkem. Službu skončil v hodnosti brigádního generála. Můj táta v mládí slavil 28. říjen v dobách nacistické okupace tajně. Bez dědečka, který byl v…

Číst dál