Povodňové přemítání
Bylo srpnové pondělní ráno roku 2002. Nad Prahou bylo modré letní nebe, pršelo jen někde v jihozápadních Čechách. Reku jsme sledovali už několik dní, zprávy o záplavách jsme přijímali s vážností a obavami. Události však nabraly nebývalý spád. V jedenáct hodin dopoledne jsem vyhlásil v Praze krizový stav a pak následovaly jen hodiny a hodiny řešení nastalých situací spjatých s obavami o osud ohrožených lidí, přemáhání únavy, mobilizování vlastních sil. Stovky lidí na loňský srpen vzpomínají podobně jako já. A podobně jako já si budou říkat: Jsme stejní jako dříve, nebo se něco změnilo? Něco se stalo, když budu parafrázovat…