Praha je, na rozdíl od ostatních měst republiky, co se týče kultury, hýčkaným městem. Stačí porovnat počty kulturních zařízení a objem finančních prostředků, včetně koncentrace kulturních pracovníků a umělců. Jde o historický jev. Praha byla vždy nejen centrem politického života země, ale především její kultury. Na to, jak to v pražské kultuře chodí, jsme se zeptali osoby nejpovolanější – radního pro kulturu hl. m. Prahy RNDr. Igora Němce.
Jako radní pro kulturu jste ve funkci šest let. S jakými představami, jste do této oblasti vstupoval?
Řeknu to takto. Jsem odpůrce různých rigidních představ, sociálně inženýrských plánů. Své názory jsem samozřejmě měl. Ale nechával jsem je postupně prověřovat praxí. Kultura je živoucí organismus, který nelze znásilňovat. Nelze si vymyslet papír a drtit život kolem sebe podle něho. Nyní po těch letech a zkušenostech už budeme moci formulovat kulturní horizonty Prahy. Na základě toho, o čem víme, že funguje a má delší časovou a obecnější platnost.
V čem spočívá funkce radního pro kulturu jako politika?
Začnu tím, v čem nespočívá. Není to o politickém či jiném ovlivňování kultury, nebo dokonce řízení. Jedná se o vytvoření prostoru a podmínek pro svobodnou kulturní tvorbu. Prostor je dán demokratickým systémem a podmínky svobodou projevu a dotační politikou.
Tomu rozumím. Můžete blíže vysvětlit pojem dotační politika?
Město pamatuje na kulturu ve svém rozpočtu. Jedná se částku pohybující se každoročně ve výši okolo pěti procent z celkového rozpočtu. Tím se Praha řadí mezi vyspělé kulturní evropské metropole. Těmito prostředky jsou pak zabezpečovány investice v kultuře, provoz příspěvkových organizací a rozsáhlý grantový systém, kterým je podporováno co nejširší žánrové spektrum pražské kultury.
Můžete nám říci něco o investicích?
Jedním z hlavních strategických investičních záměrů bylo rekonstruovat pražská divadla patřící městu. To se až na Karlínské divadlo podařilo. Stačí vzpomenout na zdařilé rekonstrukce divadel jako ABC, Palmovka, Vinohradské a dalších. Za zmínku stojí i rekonstrukce divadla pro děti Minor, která získala cenu Stavba roku. V roce 2002 byla dokončena rekonstrukce Petřínské rozhledny (54 mil.), dokončení depozitářů Muzea hl. m. Prahy (129 mil.), v roce 2003 obnova Podskalské celnice (6 mil), dokončení rekonstrukce Švandova divadla (219 mil.), rekonstrukce knihoven v Korunní a ve Smíchovské tržnici (celkem 27 mil.). V tomto roce se podařilo dokončit rekonstrukci zámku ve Ctěnicích, probíhá modernizace Městské knihovny, rekonstrukce Starého purkrabství, Královské akropole a závlahového systému na Vyšehradě. Na příští rok se chystá největší investiční akce – rekonstrukce Hudebního divadla v Karlíně a rekonstrukce hlavní budovy Muzea hl. m. Prahy.
V roce 2002 Prahu postihla ničivá povodeň. Jak se tato událost dotkla kulturních zařízení?
Velice mnoho. Pro příklad uvedu, že bylo postiženo 11 kulturních příspěvkových organizací, z toho 9 divadel. Škody velkého rozsahu byly v divadlech Pod Palmovkou, Na zábradlí, V Dlouhé, Arše, Švandově divadle. Zničeno bylo Hudební divadlo v Karlíně. Poničeny byly prostory Trojského zámku, objektu kostela Šimona a Judy sloužící FOK, budova muzea na Florenci, Městská knihovna a tak dále.Myslím, že se můžeme pochlubit tím, že za dva roky po povodni jsou všechna tato zařízení opravena a slouží kultuře. Výjimkou je HDK, jehož nákladná rekonstrukce bude trvat delší dobu.
V době vašeho působení jste také inicioval určitou revoluci v divadelním světě. O co se jednalo?
Jednalo se o proces, který nazýváme transformací. O co šlo? Město obhospodařovalo svá divadla jako tzv. příspěvkové organizace. Tento relikt socialismu bránil svobodnějšímu rozvoji těchto divadel a jejich větší nezávislosti. Proto bylo rozhodnuto (když min. kultury nebylo schopno tento problém řešit), že některá divadla na základě vlastního rozhodnutí půjdou do první transformační vlny. Jednalo se o Činoherní klub, Archu, Semafor a Divadlo komedie. Tenkrát to vyvolalo ostrou diskusi a byl prorokován konec divadla v Praze. Jak všichni vědí, nic podobného se nestalo, divadla hrají vesele dál a v nových podmínkách se jim daří. Pražský experiment pak vedl některé další magistráty k zavádění tohoto modelu.
Pražská kultura je svým způsobem i jistý druh vývozního artiklu. Prezentujete se i v zahraničí?
Ano. Jednak takové projekty podporujeme granty a jednak organizujeme kulturní spolupráci a výměnu především na úrovni partnerských měst. Z mnoha akcí v tomto roce lze jmenovat např. Dny Prahy v Bruselu, pražskou účast na Týdnu české hudby v Římě, kulturní spolupráce mezi Prahou a Athénami, dlouhodobé kulturní vztahy s Rigou apod. Významnou kulturně politickou akcí pak bylo pražské zasedání Kulturní komise Eurocities sdružující více něž 100 měst z 31 evropských zemí.
V úvodu rozhovoru jste se také zmiňoval o grantovém systému. Co nám k tomu můžete říci?
Granty tvoří významnou část rozpočtu na kulturu. Jen v tomto roce bylo v rámci tohoto systému přiděleno 280 projektům 117 mil. Kč. Granty jsou jednak jednoleté, ale i čtyřleté umožňující kulturním subjektům delší perspektivu a materiální jistotu. Významné kulturní festivaly a přehlídky jsou podporovány tzv. spolupořadatelstvím. Letos tak bylo podpořeno 80 projektů částkou 33 mil. Kč.
S čím jste pane radní spokojen, a kde vás tak zvaně tlačí bota?
Jsem spokojen s tím, že se pražské kultuře dostává masivní podpory a je to znát i na výsledcích. Sice se neustále ozývá, že je peněz na pražskou kulturu málo (nehodnotím stav v jiných částech republiky), ale to je velmi relativní. Ono je to tak. Praha je nesmírně kreativní město, kde denně vzniká množství projektů, denně jsou realizovány stovky produkcí. Proto nebude nikdy tolik peněz, aby toto všechno mohlo být beze zbytku podporováno. Paradoxně jsem s tímto stavem spokojen. Protože, až bude v Praze víc peněz než projektů a nápadů, pak to bude znamenat kulturní smrt. Nespokojen jsem s úkolem, který jsem si vytyčil a doposud není splněn. Jedná se o navrácení Muchovy Slovanské epopeje do Prahy. Jde to skutečně ztuha i přes veškerou snahu. Existují dokonce i kruhy, které tomu nepřejí. Ale blýská se na lepší časy. Když se nic nestane, měl by se v příštím roce stavět pavilon, kam bude epopej v Praze umístěna.
Na závěr si neodpustím otázku. Co by tedy byla Praha bez kultury?
Řeknu to krátce a metaforou. Co by byl motýl bez svého pelu zářícího a oslňujícího krásou. Jen obyčejná šedá můra.
Nashledanou na některém z kulturních pražských programů.
Listy hlavního města Prahy