Byl bych rád, kdyby se podařilo dostat ochranu soukromí do školní výuky, říká Igor Němec. Prý je to důležitější téma než sexuální výchova.
Jméno Úřadu pro ochranu osobních údajů se v médiích objevuje poměrně často. Ať už jde o seznamy nepoctivých pumpařů, kamerové systémy nebo snímkování uliček službou Google Street View.
»Na samotném sběru osobních údajů není nic špatného. Ale musíte vědět, co s nimi budete dělat,« říká předseda úřadu Igor Němec.
Jen loni vyřídil jeho úřad přes dva tisíce stížností na nevyžádaná obchodní sdělení, provedl stovky kontrol a desítky konzultací.
Prozradíte nám, jakou nejčerstvější kauzu jste řešili?
Na internetové stránce jednoho obecního úřadu se objevil seznam politických stran. U každé z nich bylo uvedené, kolik má na kandidátce dlužníků. Na jednom místě se spojila spousta různých problémů, které s ochranou osobních údajů souvisejí. Za prvé je to obecné podcenění tématu ochrany osobních údajů v Česku. Většina obcí teď bude mít nové starosty, kteří si problém vůbec neuvědomují.
Nám na tom vadí, že obec zveřejňuje údaje, které má k jinému účelu, než je používá. Nebezpečné je hlavně hromadné zpracování v souvislosti s internetem, které umožňuje lidi vyhledávat mnohem snadněji.
Nebo když třeba přes internet popřejí babičce k osmdesátinám, dávají tím příležitost různým nekalým společnostem. Někdo jí pak přijde popřát k narozeninám s tím, že ji vykrade.
Říkal jste za prvé. Jaké další téma ten případ otevřel?
Zvolení zastupitelé mají pocit, že dostali větší práva lustrovat lidi podle klíčů, ke kterým se dostali vstupem do veřejné správy. Ale takhle společnost nemůže fungovat. Není možné spojovat různé databáze jenom proto, že k nim mám přístup.
Hodně se o vás mluvilo v souvislosti s Google Street View, která prý snímkováním ulic porušovala soukromí.
To je celoevropský problém. Službu provozují Američané, kteří nemají takový cit pro ochranu soukromí jako Evropané s mnoha negativními zkušenostmi. I třeba z války, kdy Němci přišli k databázím Židů.
V první fázi na fotografování Street View zareagovalo Německo, které si stanovilo třináct podmínek, aby vůbec byla služba legální. Němci přinutili Google k výrazně menšímu zpracování osobních údajů.
Ale je tady i další problém. Proč se Google chová stejně v historických centrech měst jako na vesnici, kde je použití pro turistické účely sporné? Tam přece není důležité, jestli se tam pase za plotem koza. Proto jsme postupovali podle zákona, který říká, že každý, kdo zpracovává osobní údaje, se u nás musí zaregistrovat. Google to po dlouhém otálení udělal a my jsme zahájili správní řízení, jestli je registrace podle našeho zákona v pořádku.
A byla?
Podle evropských norem každá firma ze zemí mimo unii, která tady zpracovává údaje, musí mít v dané zemi svého zástupce. Oni tady takovou společnost nedeklarovali, a momentálně proto nemohou snímkovat.
A co Google Česká republika?
Americká Google Inc., která požádala o registraci, se u služby Street View k českému Googlu nehlásí. Dokonce jsme se na to písemně ptali a oni nám to potvrdili.
A ještě je tu jedna věc. U služby pro turisty by snímky měly být zobrazeny z pohledu běžného chodce. Ale jejich kamery jsou 2,9 metru vysoko a z toho plyne řada problémů a stížností, které dostáváme.
Kolik jich máte a na co si lidé nejčastěji stěžovali?
Řádově desítky. Mnoho lidí si stěžuje, že kamery zabírají prostor za jejich plotem, lidem je pak taky vidět do obýváků a kuchyní.
Ale zase bych nechtěl, aby to vyznělo, že Google je zločinná firma. Naopak je to velmi korektní společnost, která chce vycházet se všemi dobře. Neustále s námi komunikují.
V souvislosti s tím se také po celém světě řeší, že Google sledoval komunikaci na nezabezpečených sítích.
Já bych nejprve vysvětlil, co to znamená. Když budu mít kamaráda naproti přes ulici, tak mu buď můžu zakódovaně počítačem poslat zprávu, nebo otevřít okno a křičet na něj. Nezabezpečené sítě jsou jako otevřené okno. Člověk si pak těžko může stěžovat, že ho dole někdo poslouchá.
Samotný akt by nás tedy neměl překvapit. Nicméně když dojde k takovému hromadnému systematickému zpracování, tak už je to zase důvod k obavám, že dochází k dalšímu profilování a zpracovávání osobních údajů.
Facebook je katastrofa, ale jste tam dobrovolně
Váš úřad má také postihovat spam, nevyžádaná obchodní sdělení e-mailem. Máte těch případů hodně?
Máme asi 30 případů týdně. Jeden náš inspektor se tomu věnuje na plný úvazek. Za poslední rok jsme na pokutách vybrali 797 tisíc korun. Nejde o velké částky, přibližně kolem deseti tisíc korun, ale případů je spousta.
Jak se perete s Facebookem?
Služba začala z hlediska ochrany velmi brutálně, kdy každý teenager kliknutím potvrdil, že souhlasí úplně se vším a dává k dispozici osobní data celému světu. Ale díky mezinárodnímu tlaku se Facebook v řadě případů změnil. Minimálně dnes už souhlas musejí lidé dávat vědomě. Nicméně z hlediska ochrany soukromí je to stále katastrofa. Zejména teenageři tam dávají informace, jako by nevěděli, že jakmile něco napíšou na internet, tak je to tam navěky.
Svým dětem vždycky říkám: Představte si, že to bude jednou v novinách, až budete chtít kandidovat na prezidenta.
Nechystáte osvětové kampaně, abyste lidem vysvětlili, co nemají dělat?
Každoročně děláme mezinárodní soutěž pro děti s názvem »Moje soukromí, nekoukat, nešťourat«, která by se taky dala nazvat kampaní. Máme ji na našich webových stránkách. Doporučuji vám, abyste si ji vyzkoušeli. Já jsem ji ještě nebyl schopen vyhrát, i když dětem to jde dobře.
Byl bych rád, kdyby se nám podařilo dostat ochranu soukromí do školní výuky. Když si čtu o sexuální výchově, tak minimálně pět vět by si ochrana soukromí zasloužila. Já to dokonce považuji za mnohem nebezpečnější věc než problematiku sexu.
Odpůrci ochrany v souvislosti s osobními údaji říkají, že »kdo nic nedělá, nemusí se bát«…
To je strašně krátkozraké rčení. Myslíte si, že když se budu bavit se svou manželkou o dětech, tak je mi jedno, jestli to poslouchá službu konající důstojník na Pankráci? To mi tedy vadí.
Číslo mobilního telefonu je důležitější než rodné
Podle vlády má být v občanském průkazu pouze jméno. Souhlasíte?
Celosvětový trend směřuje k identifikační kartě, kde jsou pouze úplně nezbytné údaje, tedy jméno a fotografie. Zbytek je otázka elektronizace, aby tam byl čip, kde jsou všechny další údaje, které si může někdo s určitými přístupovými právy přečíst.
Kdyby byla jasně vyřešená identifikační karta s čipem, tak se zjednoduší problémy elektronického podpisu a vůbec komunikace se státní správou a dají se na tom stavět státní registry. Zatím se tady staví registry a ještě není úplně jasné, jak to celé bude vypadat.
Jak se vůbec váš úřad dívá na různé státní registry?
Systém je vymyšlený velmi dobře, protože pamatuje na ochranu osobních údajů. Není tam jediný identifikátor, přes který byste se dostali do všech registrů, jako je dnes rodné číslo. Každá agenda má vlastní identifikátor, takže z ministerstva práce a sociálních věcí se nemůžou podívat na ministerstvo vnitra, jestli jste trestaný. Myšlenka je sice dobrá, ale systém drhne.
Proč?
Bylo vypsáno výběrové řízení na základní registry, od kterých se to všechno odvíjí. To bylo napadeno antimonopolním úřadem a momentálně se nic neděje. Přitom třeba statistický úřad už má téměř postavený svůj registr, katastrální úřad už má všechno zaplacené, ale nejsou základní registry, byl tedy porušen harmonogram.
Souhlasíte s rušením rodného čísla jako identifikátoru pro přístup do registrů?
Ano, chceme, aby indetifikátorem byl bezvýznamný údaj. Ale z naší praxe se ukazuje, že mnohem důležitější identifikátor než rodné číslo je číslo mobilního telefonu. Protože rodné číslo si už kdekdo chrání, kdežto to mobilní je všude. Podle mého je to nejsilnější identifikátor, přes který se na vás můžu dostat do různých databází.
Bude třeba do budoucna mobilní číslo chránit?
Bude to velmi důležitý údaj, protože vše směřuje do mobilního telefonu. Pokud dnes otevřete peněženku a máte tam 50 karet, tak to všechno zmizí, protože karty budete mít naprogramované v mobilu.
Oproti klasickým kartám to má spoustu výhod. Když vám mobil někdo ukradne, tak ho snadno zablokujete, protože bezpečnostní prvky telefonu jsou lepší, než jaké mají karty.
Když vidím v restauraci kameru, tak tam nejdu
Řešíte na úřadu případy, kdy firmy sledují své zaměstnance a shromažďují jejich údaje?
Bohužel ano. Jedná se nejen o porušení zákona o ochraně osobních údajů, ale i zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel nemá právo monitorovat zaměstnance.
Například jsme přispěli k úspěšnému řešení, kdy kamera snímala prodavačku během celé pracovní doby. Smysl je samozřejmě hlídat, aby prodavačka nekradla, tedy neprojížděla zbožím mimo pás. Proto stačilo nastavit kamery, aby kontrolovaly ruce a pás. Bylo až komické, že na kamerách měli nahrané všechny zákazníky, jak při placení zadávají PIN.
Jsou kamery vůbec přínosem?
Podle mého jsou krátkodobě přeceňované a dlouhodobě podceňované. Všimněte si, že když třeba k něčemu dojde, tak je to poměrně slabý nástroj, aby něco dokázal.
Chodíte třeba vy sám do restaurací vybavených kamerami?
Nechodím, jsem postižený. Když vidím někde kameru, tak tam nejdu. Dřív jsem si třeba i nechal zavolat majitele a ptal se ho na to. Většinou mi řekl, že kamera nefunguje, je to jenom atrapa. Podle mého je v těch restauracích mají proto, aby kontrolovali své zaměstnance.
Váš úřad se zabývá také pravidly skladování DNA. I to je osobní údaj?
Jako člověk konzervativního zaměření si myslím, že čím méně zákonů, tím lépe. Ale tady myslím smrtelně vážně, že by měl existovat zákon o DNA. Protože z hlediska ochrany osobních údajů je DNA údaj, který o vás říká úplně všechno.
Před pěti lety byl boom soukromých společností zkoumajících genom. Ty porušují zákon v několika paragrafech, když si ty vzorky uchovávají k dalšímu využití.
Další věcí je, že tu existuje kriminalistický ústav, který má nakládání s DNA upravené rozkazem policejního prezidenta. S tím my nesouhlasíme. Parlament totiž schválil zákon, že se vzorky můžou odebrat v případě spáchání závažné trestné činnosti. Za měsíc na to schválil další zákon, že neplacení výživného je závažná trestná činnost.
Zákon by měl všechny tyto případy upravovat. Jak dlouho DNA uchovávat, když jste podezřelý, a co s ním udělat, když už nejste. A kdo má právo ho uchovávat.
Připravujete takový zákon?
Ve spolupráci s komisí pro ochranu soukromí v senátu připravujeme teze zákona. V příštím roce bychom ho chtěli projednávat v parlamentu.
Nechcete přitom ještě upravit zákon o ochraně osobních údajů?
Zákon o ochraně osobních údajů má podle mě tak logickou strukturu a dobrou vazbu, že mě to až fascinuje. Myslím si, že je dobrý. Kdyby ho znali i ostatní lidé, tak by si uvědomili, že každé konání musí mít účel.
Ve filmu Sedm statečných říká Steve McQueen, že znal jednoho, který skočil nahý mezi kaktusy. A když se ho ptali proč, tak jim odpověděl, že se mu to zdálo jako dobrý nápad. To je často důvod, proč se sbírají osobní údaje. A to je blbě.
Igor Němec (51)
Vzdělání
– Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor numerická matematika, získal titul RNDr.
Kariéra
– V letech 1991 až 1993 působil jako ministr státní kontroly v Pithartově vládě, poté byl do roku 1996 ministrem bez portfeje ve vládě Klausově.
– Od roku 1998 byl zastupitelem hlavního města Prahy. Od července do listopadu 2002 primátorem.
– Od srpna 2005 je předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Rodina
– Je ženatý, s manželkou Renatou mají čtyři děti: dvě dcery a dva syny.
Úřad pro ochranu osobních údajů
– Vznikl v roce 2000.
– Prvních pět let ho vedl Karel Neuwirt.
– V létě 2005 ho vystřídal tehdejší pražský radní a někdejší primátor hlavního města Igor Němec.
– Horní komora parlamentu Němce zvolila nejtěsnější možnou většinou – získal 38 ze 75 hlasů přítomných senátorů.
– Registruje každý rok tisíce subjektů, které zpracovávají osobní údaje a řeší tisíce stížností.
Foto: Jan Rasch
Pavel Kočička, Radan Dolejš, ekonom.ihned.cz – ekonom.ihned.cz